TRUE /
Faubourg Saint-Denis
 
  součást projektu  PARIS, JE T'AIME  (2006)
Režie  |  Tom Tykwer
Scénář  |  Tom Tykwer
Kamera  |  Frank Griebe
Střih  |  Mathilde Bonnefoy
Hudba  |  Reinhold Heil, Johnny Klimek, Tom Tykwer
Hrají  |  Natalie Portman, Melchior Beslon
 
Paříži, miluji Tě (Paris, je t'aime, 2006) je rozsáhlý filmový projekt zahrnující 18 mikropříběhů odehrávajících se v jednotlivých městských obvodech Paříže (arrondissementech). Každý relativně samostatný segment filmu má svého vlastního režiséra či režiséry a dohromady je pojí společné téma, kterým je (jak jinak) láska. Celkem se na projektu podílelo 21 reřisérů, kteří své příběhy zasadily do 18 různých pařížských obvodů. (Ve skutečnosti má Paříž obvodů celkem 20, ale dva příběhy nakonec nebyly do filmu zařazeny.)
 
Záměrem tvůrců nebylo natočit pouhý kompilační film, ale vytvořit dvouhodinovou podívanou s originální strukturou vyprávění, která by byla pro diváky výjimečným filmovým zážitkem. Režiséři jednotlivých segmentů jsou ale natolik různorodé osobnosti, že spojením jejich prací nevznikl zcela organický celek. Jednotlivé příspěvky mají značně kolísavou úroveň, přičemž je třeba říci, že ten Tykwerův patří sice k zajímavějším, ale nikoli nejlepším, které Paris, je t'aime nabízí.
 
Vrcholem filmu je naopak zcela jistě část 14e arrondissement režiséra Alexandra Payna (About Schmidt/O Schmidtovi). Paynovi se podařilo bez okázalých efektů natočit silně emotivní skicu cesty osamělé stárnoucí pošťačky z Denveru do její milované Paříže. Alexander Payne si mimochodem také zahrál roli Oscara Wildea v celkem povedeném a překvapivě nedrastickém příběhu Pere-Lachaise režiséra Wese Cravena (Scream/Vřískot). Ke špičkovým kouskům dále patří hororově laděný mikropříběh Quartier de la Madeleine Vincenza Nataliho (Cube/Kostka) v hlavím roli s Elijahem Woodem a minimalistický Loin du 16e Brazilce Waltera Sallese (Central do Brasil/Hlavní nádraží) o emigrantce, která odevzdá své dítě do jeslí a sama se jde starat jako au-pair o dítě bohaté Francouzsky. Roztomilým zpestřením je příspěvek Tuileries od bratří Coenů (Fargo, Big Lebowski, Tahle země není pro starý), kde v historce o tom, co se může přihodit americkému turistovi v paříském metru, exceluje Steve Buscemi. Za zmínku stojí také dva poněkud slabší segmenty, které ale zaujmou výbornými hereckými výkony. Prvním z nich je příběh Quartier Latin o dvou starých manželích, kteří se možná naposledy sešli, aby dohodli podmínky svého rozvodu, jehož režisérem je francouzský herec Gérard Depardieu (zahrál si zde i epizodní roli barmana). Druhým snímkem je Place des Victoires režiséra Nobuhira Suwaa s Juliette Binoche v roli matky, která ztratila syna. Zcela na závěr stojí za to připomenout poněkud kostrbatou, ale nepochybně nejoriginálnější, protože pantomimickou, hříčku Tour Eiffel režiséra Sylvaina Chometa.
 
Tykwerovým příspěvkem do projektu Paris, je t'aime je přibližně desetiminutový snímek, který běžel v německých kinech i jako samostatný krátký film pod názvem True. Mikropříběh je reflexí vztahu slepého chlapce a začínající herečky, kterou ztvárnila Natalie Portmanová. Na snímku zaujme především zvláštní stylizace a téměř až klipový rytmus zvýrazněný specifickým střihem a hudbou, na které se spolupodílel i Tykwer. Jedná se o vynikající filmařské cvičení, ale na rozdíl od výše zmíněných mikropříběhů mu chybí silnější emocionální náboj.
 
10. pařížský obvod Faubourg Saint-Denis ("10eme arrondissement"), kde se Tykwerův příběh odehrává, se rozkládá přímo pod Montmartrem, ale žádné význačné pamětihodnosti byste tu nenašli a pro turisty tedy tato lokalita není příliš atraktivní. Pro Pařížany je to ale naopak velmi důležité místo, protože se tu nacházejí dvě významná pařížská nádraží, Gare de l’Est a Gare du Nord. Ta spoluurčují multikulturní atmosféru a tak trochu hektický charakter této části Paříže. Estetického potenciálu budovy Gare de l’Est využil například již režisér Jean-Pierre Jeunet ve svém filmu Amélie z Montmartru (Le Fabuleux destin d’Amélie Poulain, 2001).
 
 
 
 
© http://tykwer.euweb.cz